Mošnov příjezd
.................jednotvárný dunivý zvuk motoru zilu mě ukolébal do polospánku ze kterého jsem se vždy na chvilkou probudil při přejezdu nějaké nerovnosti a nebo při průjezdu ostřejší zatáčky,kdy jsem se musel přidržet úzké dřevěné lavice, abych z ní nespadl na zem.Při tomto krátkodobém probuzení jsem vždycky pootevřel oči, abych zjistil co dělají mojí spolucestující,kteří taky podřimovali a nijak si mě nevšímali.
Je to zvláštní, ale při té jízdě jsem měl jakýsi zvláštní pocit jistoty a bezstarostnosti.Na korbě zilu bylo docela teplo,nikdo mě neotravoval a monotónní brumlající zvuk motoru mě uváděl do stavu bezstarostnosti s pocitem jakéhosi bezpečí.
Nevím proč, ale právě tento zážitek se mi pevně vryl do paměti,možná proto,že jsem čekal od mých spolucestujících mazáků z Mošnova na uvítání nějaké to připomenutí,že já jsem zobák a oni mazáci a tak mi předvedou nějaký ten "zobákův výcvik". Možná právě proto,že jsme byl připravený snad úplně na všechno a jízda probíhala v klidu, přišlo uvolnění a pocit jakéhosi bezpečí. Každopádně tento pocit se u mě na vojně už nikdy neopakoval! A tak možná právě proto jsem si ho tak dobře zapamatoval a nabyl jsem dojmu,že mé převelení a transport do Mošnova k VÚ 6900 je cesta k lepšímu.A tenkrát na korbě zilu jsem tomu docela i věřil.
Z polospánku mě probudilo až zastavení zilu.
"Tak a jsme tady" zahlásil četař Staník
No a je to tady!
A už mě ta pakárna zase nastane, říkám si pro sebe v duchu. Jaké je moje překvapení,když po odhrnutí plachty korby nespatřím vojenský prostor obehnaný plotem a všechno v něm v barvě khaki.Namísto toho zil zastavil před budovou, která má nad vchodem nápis hotel.
Zatím co mojí spolucestující slézají z korby zilu a baví se o tom, že musí zapít třídní zkoušky a příjezd nového mladého na jejich rotu, jsem já v prvním okamžiku dost zmaten a bleskne mě hlavou, no teda jestli kasárna na Mošnově začínají hotelem, tak teda to nevím co si o tomhle mám myslet?
"Ty hele ale aby z toho nebyl průser" obrací se na desátníka Josefa Staník "Ale hovno, vždyť jsme se přece domluvili, že se v Mošnově stavíme na pivo, tak co. A lítačka ta dneska tak brzo odpoledne nepřijde" uzavírá debatu desátník Josef Po jeho slovech si uvědomuji, že vlastně ani pořádně nevím kolik je hodin, protože jsem ztratil pojem o čase ale nejen o čase, prostě jsem se odevzdaně nechal vézt někam nevím kam,kde mě něco bude čekat ale nevím co, no prostě jako člověk, který proti svému osudu v této chvíli nemůže naprosto nic dělat a tupě se nechává ovládat.
Kouknu se na hodinky a zjišťuji, že je půl třetí odpoledne
"Hmmm pěkný cibule" ohodnocuje moje hodinky svobodník Igor "kobra"
"jo docela ujdou" odpovídám mu ve zvuku odjíždějícího zilu
"Tak jdeme na to pivo" dává povel Staník
Tady by se dalo říci,že vojsko se dalo do pohybu a stoupaje po schodech ke dveřím hospody hodlá se opit a když ne opit, tak aspoň otupit a ulevit mysli zatěžkané neustálými myšlenkami a strachem z toho jak nespadnout do nějakého průseru, jak nejlépe "vymrdat" s různými rozkazy,příkazy a náladami lampasáku. Já jdu v tomto čtyřčlenném "vojsku" na posledním místě a také jako poslední v stupuji do hotelu. U útvaru v Prostějově by mě v životě nenapadlo, že po převelení bude má první cesta v Mošnově vést do hospody a nikoliv do kasáren. Při usedání ke stolu se rozhlížím po hospodě a musím říct, že po tom co jsem o Mošnově slyšel, tedy hotel bych tady určitě nečekal.Každopádně hned v první chvíli se mi v této hospodě zalíbilo.Nebyla to žádná zaplivaná čtverka ale zároveň to nebyla restaurace jen pro prominenty
"Tak co to bude" přichází s úsměvem na rtech servírka
"Zdeni,že se vůbec ptáš!" hlaholí jeden přes druhého moji spolustolující mazáci a podle toho,že servírce tykají,dá se říct,že už zde mají něco odsezeno i odpito
"Takže čtyři piva"
"Jasně tady mladej si dá určitě taky. Alespoň ho otestujeme, jaký má přístup k alkoholu" uzavírá objednávku "kobra" Servírka odchází a já na ni civím,protože to co jsem řekl o hospodě platilo o její obsluze dvojnásob
"Kočka co" dostávám dotaz od Josefa
"To ti teda řeknu" odpovídám mu s očima na servírce ze které je nemohu odtrhnout
Nebyla sice už nejmladší ale byla pěkná jak svým vzezřením, tak jakousi svou krásou zralé ženy
"Tak tady jsou ty čtyři pivečka" pokládá před nás servírka Zdena pivo a píše na lístek čtyři čárky Ještě jednou se rozhlížím po hospodě a mimo nás v ní krom dvou doudyků sedících v rohu a usrkávajících svou "rezavou vodu" nevidím "Pěkná hospoda co ?"
"Musím říct, že po tom všem co jsem o Mošnově slyšel, takovouhle hospodu jsem tady nečekal" odpovídám na dotaz četaře Staníka
"A to tady máme pro tebe přichystané ještě další překvapení" dodává s úsměvem Josef
"Tak popojedeme" bereme na povel svobodníka "kobry" půllitr piva do ruky, přiťukáváme si a já piji svoje první pivo na Mošnově
Tak to byl teprve začátek ….
Hupky domů