Bomba 730 dní

I.
Tak jsem tam jel

Po odvodu jsem pomalu začínal zapomínat na to, že nějaká armáda existuje, protože jsem skoro dva roky jsem žil normálním životem mladého muže a žil dál v nevědomosti co služba v ČSLA obnáší.
Až jedno dne……..
zazvonil zvonek a ve dveřích stojí listonoška.V ruce drží úřední lejstro a podává mi ho se slovy,už ti to přišlo na tu vojnu
A také,že ano.Je v něm dostavte se pro povolávací rozkaz.
A protože,tenkrát jaksi nebylo vyhnutí, tedy když člověk nechtěl jít rovnou do krimu, pro povolávak jsem si šel.
Stálo v něm .......... a nastoupí základní vojenskou službu u VÚ 3412 Prostějov.
Tak a bylo po prdeli, najednou mi naskočilo tisíce myšlenek co bude jak to bude, jak by to ještě šlo, abych se tomu vyhnul .........
no nešlo - dva roky v prachu ……..
Vystupuji z vlaku na nádraží v Prostějově.
Před nádražím a na nástupišti nádraží se to hemží vojáky, jako by čekali zrovna na tenhle vlak! Nevěřícně civím,jako bych byl v hloupém snu. To snad není pravda !
Východ nádraží je zastoupený vojáky a pomocníky SNB a kontrolují každého "kluka" vypadajícího věkem tak na osumnáct až dvacet let.
Před nástupem na Základní Vojenskou Službu nám "brancům" dali místo občanky povolávací rozkaz, a tak, každý kdo nemá občanku,je odchycen a lifrován na Vétřiesku, není člověk, není nic !
Je jen někdo, koho odchytí a někam ho na dva roky odvezou !
Stokrát mi říkali jak to tam chodí! Stokrát jsem se tomu smál !
Stokrát mi říkali jak to tam chodí! A já jsem tomu přece nevěřil !
A teď jsem tam na tom nádraží stál, mladý hošík z malé vesnice, který nevěří svým očím !
No doprdele - to se z toho poseru!
Zavzpomínám na hospodské řeči, kdy se povídalo,že někomu na vojně vypadaly vlasy,někomu z toho ruplo v "kuly" a někdo se ocitl až na té tenké čáře života, za kterou když vkročí už není návratu!
V té chvíli jsem ještě netušil, že na té čáře budu taky párkrát stát a někdy to bude sakra blízko od toho, abych to zabalil! Až teď na mě v plné síle dolehl strach z toho, co se bude dít dál? Co bude, až mě tam zavřou?
Tenkrát jsem měl opravdu strach z neznáma, zkrátka jsem se byl "posranej" strachy!

II.
Odchyt
Jdu směrem k východu z nádraží.
"Váš občanský průkaz" sahám do kapsy a na žádost vojáka mu podávám povolávák.
Nemám čas ani vyslovit otázku, kde jsou kasárna a už jsem bez jediného slova doveden ke korbě špinavé khaki Vetřiesky a vyzván k nástupu na její korbu.
Korba náklaďáku je už z půlky zaplněná.
Sedám na pravou stranu korby a hned mi soused se slovy ,,střízlivý nás Ty kurvy nedostanou!",dává do ruky flašku rumu.
Ochotně ji od něj beru a lačně piji, po palec.
Na korbu nastupují další zoufalci a hned dostávají do ruky flašku aby zapili strach.Na korbě toho zeleného náklaďáku vládne docela dobrá nálada, přece jenom kořalka dělá své ........
Najednou začínám mezi doušky kořalky a dotazy kdo odkud je zapomínat na to,že za chvilku to všechno civilní skončí a jak někdo na korbě podotkl, že nás ten dobytčák odtahne na jatka ......
Náklaďák je plný a na korbu nasedá i voják který řídil "nakládku".
Sedá k zadnímu čelu korby a upozorňuje nás, že nebudeme dělat bordel, kouřit a blít a ještě nám dává doporučení, aby jsme vypili všechno co máme, protože za bránou nám to bude zabaveno!
Vétříeska se dává do pohybu odjíždím na korbě špinavého náklaďáku někam, kde nevím co mě čeká.

III.
Příjezd do kasáren

Vétřieska projíždí mě neznámým městem a zastavuje před zelenou bránou nad kterou je velká rudá hvězda.
Vedle brány je oddělen zídkou vchod, ze kterého vybíhá voják a běží k řidiči "Vétřiesky",no voják, spíš vojáček, aspoň podle výšky, měří tak 158 cm.
Řidič Vétřiesky mu podává jakýsi papír ,,máš je všecky?" ptá se vojáček sloužící jako dozorčí u brány.
,,No jasný vole, když po cestě žádnej nevyskočil tak jsou tam všichni !"
Vétřieska je propouštěna do kasáren a zastavuje na prostorném placu uprostřed kasáren.
,,Tak "hošani" jste doma" praví voják otevírající zadní bočnici Vetřiesky .A "hošani" na korbě se na sebe podívají a žádnému se nechce slézt z korby!
,,Tak kurva co je?, to tam budete"zobáci" nocovat nebo co? Zařve voják čekající na náš příjezd.
,,Co řveš ty "čuráku" " oboří se na něj kluk sedící vedle mě.
Voják "čurák"se na něj podíval takovým pohledem, jako by ani nevěřil, že se mu něco takového vůbec opovážil říct!
,,Cos to řekl?,
já Ti garantuju, že pokud budeš na Prostějově, slovo "čurák" už se neodvážíš říct! Hochu ty se z toho "ojebeš"!
Ty, budeš mít vojnu!"
,,Kluci pojďte, to nemá cenu" pomalu slézáme s korby.
Nikdo další už se neopováží protestovat,protože tušíme, že tohle už není normálně myslící civil a že, v zájmu neposrání si vojny hned na začátku, budeme raději držet hubu.
Slézáme z korby.
"Pozerajtě sa,ako som si na tom nákladiaku ušpinil nohavice!" hodí hlášku slovák, tak trochu navátej z kořalky.
Hele, než ty se podíváš z vojny domu,určitě ty tvoje "nohavice" budu aspoň třistakrát prepraté!" upozorňuje ho jeden z vojáků.
Vždycky jsem si myslel, že s každým člověkem se dá nějak vyjít ale tady jsem si řekl,že s tímhle to asi nepůjde!
Divil jsem se jak je možné,že mě neznámý člověk se ke mě může chovat jako k onuci ........
A mohl !

IV.
Sprcha

Na plac přijíždí další Vétřiesky ze kterých lenošně a vláčně slézají další "ochránci socialistické vlasti", pravda někteří hodně pod parou a ještě zvesela pokřikují něco o zelených gumách.
Asi tak hodinu stojíme na place a čekáme co se bude dít.
Kolem jedenácté hodiny přichází další voják, asi nějaká šarže a zařve ,,soudruzi...., teď se přesunete do budovy naproti vám, kde budete dbát rozkazů vašich velitelů!" ,,To by mě zajímalo, kdo je můj velitel?"
,,Neboj se, to poznáš!"
V hloučcích procházíme dveřmi do budovy a scházíme po schodech ke sprchám.V chodbě před sprchami jsou stoly na kterých jsou položeny papírové pytle.
"Soudruzi....., tady se vysvlečete! Všechno vaše civilní oblečení a veškeré osobní věci které máte sebou, dáte do tohoto papírového pytle! Potom půjdete do sprch kde smyjete tu špínu civilu!
Někteří se konečně aspoň jednou za život pořádně umyjí! Pro tmavší kluky mám radu, že vody se nemusí bát !
Až se vysprchujete přejdete doprava, kde dostanete teplákovou soupravu, vyčkáte až si pro vás přijdou a odvedou k holiči!"
Dodneška přemýšlím, jestli to byl nějaký záměr a nebo to byl nějaký účel, že nás nechali prvně vysprchovat a až potom ostříhat?
Poslušně jako ovce plníme příkazy.
Dokonce i na ty největší hrdiny kteří se zdáli, že se jen tak nedají, dolehla jakási marnost a zoufalství. Ještě před chvilkou vykřikovali, nás nikdy nedostanou! Teď už jim dochází, že to nemá cenu a je to totálně v "hajzlu"!
Vysvlékám se.
Ještě nikdy jsem se,když nebudu počítat odvody,před tolika lidma nevysvlékal.Spořádaně sundávám bundu,svetr,košili,boty,kalhoty,ponožky,tričko,trenky až jsem úplně nahý.
Kamenná podlaha mě studí do bosích nohou.
Chvíli přemýšlím jestli bych neměl svoje svršky,než je dám do pytle složit, aby se nepomačkaly. Ale pak si řeknu,že ne,protože stejně naházím všechno do jednoho pytle.Jak kalhoty tak boty a osobní věci,nechtěl bych to vidět až to přijde poštou domu. A po dvou letech asi opravdu tady ten civil co házím do tohodle pytle nepoznám!
Smotávám svůj "civil" do klubka a společně se špinavejma botama ho házím do pytle.
Ze zamyšlení mě vytrhne hlas ,,napište si Vaši adresu na svůj pytel, kam Vám ho máme poslat!", přikazujíc další osoba v zeleném mi podává fixku.
Až teď si uvědomuji, že jsem úplně nahý a vůbec mi to nepřipadá mezi tolika cizíma lidma,které vůbec neznám divné.
Ohýbám se ke stolu kde leží můj pytel,píši na něj adresu svého bydliště a jdu do sprchy.
Ve sprše není přes páru vidět na krok a je tam hlava na hlavě.Není mě to zrovna dvakrát po chuti! Jsme namačkáni jeden na druhém,že cítím přirození mých spolu se sprchujících na stehnech a na zadku. Tak tohle jsem ještě nikdy nezažil a doufám že, už nikdy tenhle "buzerantův ráj" jak to někdo ve sprše trefně nazval, nikdy nezažiji! Do téhle chvíle jsem si myslel,že jsem dostatečně odolné "prase" ale tohle mě opravdu sebralo a jsem psychicky skoro na dně.
Je mi do breku a na blití!
Opravdu,doteď jsem se nepovažoval za citlivku.Přece jenom kluk z dědiny je na ledacos zvyklý ale tohle mě dost "vyhodilo z koleje"! Jo opravdu se dá říct, že tenkrát jsem se cítil zoufalý!
Zbavený civilní špíny, vycházím ze sprchy, ve které už teče jenom studená voda.V hlavě mám z toho co se mnou teď děje, dost zmatek! Neumím si to jaksi srovnat do nějakého rozumného řádu.Každopádně to nechápu a předčí to všechny povídačky co jsem slyšel v hospodě u piva.
,,Tak soudruhu vojíne pojďte sem"!
Poslušně plním příkaz a jdu napravo, kde jsou nachystány teplákové soupravy.
Voják podávající mi teplákovou soupravu si mě přeměří a se slovy ,,jaksi se vám to …... vojíne scvrklo.Raději se oblečte ať se na vás nemusím dívat" mě posílá ven.
Oblékám se do teplákové soupravy.
Osprchovaní jsme odvádění k holiči,kde jsem holičem dotázán "jak to chceš ostříhat?"
Krčím rameny,protože tomuhle blbovi nebudu dělat radost z toho, že si budu vymýšlet jak, když stejně umí stříhat jenom jednu stejnou vojenskou míru.
,,Tak to bude na kastrol, že jo?!!" praví a začne strojkem pěkně zkrátka stříhat mé civilní vlasy.........
Hupky domů