Odvelení z Prostějova
Přicházím k zilu a se zrakem upnutým na nárameníky jeho osádky se zahlásím největší "šajbě" která tam sedí ,,soudruhu četaři vojín Jadrný hlásí příchod k odvelení. ,,Dobrý Jadrný neblbni tady a vylez si nahoru" říká mi mnou oslovený četař. Jeho slova mě zarazila, protože o Mošnovu se v Prostějově povídaly o mazácích ty nejhrůzostrašnější vzkazky a já jsem čekal,že dostanou nějakou tu uvítací ojebovačku, abych si nemyslel,že je vojna nějaký med. Lezu dozadu na korbu Zilu, který co nevidět vyrazí k Mošnovu na letiště. ,,Tak jak se těšíš do Mošnova" dostávám dotaz od desátníka,vedle kterého usedám. ,, Nevím" bojácně odpovídám. ,,Neboj tam je dobře" vykřesává ve mě naději,že to nebude tak zlé, voják sedící hned naproti němu. Naskočí motor zilu a vyjíždíme směrem k bráně. Brána se otevírá a vyrážíme k mému dalšímu nedobrovolnému působišti. Khaki náklaďák projíždí místy Prostějova, které jsem si za tu dobu co jsem zde působil oblíbil. Přemýšlím jestli se jsem ještě někdy podívám. Městské lázně,lidový dům a hospody do kterých jsme se sice moc často nedostali ale když jsme se dostali, tak to vždycky stálo za to, minulost. Zil vyjíždí z města nabírá rychlost a přes vlající plachtu ještě zahlédnu poslední domky Prostějova. Už jsme za městem a zil s monotónním duněním motoru nabírá rychlost.Sedím schoulený do sebe a přemýšlím o tom, že jsem si na Prostějov zvykl a že se mě tady docela zamlouvalo, protože mimo vojenské pakárny, budíčků, rozcviček, služeb, nástupů na rozkaz a nesmyslných rozkazů tady byli naproti tomu vycházky, výjezdy na brigády na kterých se dalo oddychnout od vojenského života a i něco srandy se na nich užilo.No a pak taky sem tam "kultůrní" akce které se docela daly. Jak tak přemýšlím zjišťuji, že zhruba před půl rokem by mne ani nenapadlo,že by se mě něco na vojně mohlo zamlouvat. Asi mě už měkne a zelená mozek.A nebo taky proto, že člověk si vždycky na všem tom špatném vybere i hodně toho dobrého.
Hupky domů