I.
Odvod
Pomalu se probouzím z ne moc vydatného spánku a civím na strop.
Trochu mě bolí hlava.., to bude asi tím,že jsem to včera trochu přehnal a vypil víc piva než je zdrávo, no ale hlavně to bude asi proto, ač jsem si to včera večer u piva s kámošema nepřipouštěl,že dneska jedu do Pečíbeřtice k odvodu a tam se ukáže, jestli ze mne udělají vojáka a nebo,jak říkají Ti co už vojnou prošli,"kripla".
Přemýšlím co se asi u odvodu bude dít?
V tom slyším z kuchyně razantní hlas otce, "tak už konečně vstávej ať ti neujede autobus! To jste včera museli chlastat skoro až do rána, když máš dneska jít k odvodu?"
"Nechlastali jsme! Jen jsme se s klukama z vedlejší dědiny domlouvali kde si dáme v Pečíbeřticích scuka, když já, tady z tý , "prdele" jdu na odvod sám! " Obhajuji se a raději vylézám z postele, protože nemám chuť se dohadovat.
Jdu k oknu a otevírám je, abych se podíval jaké je venku počasí. Na září je docela teplé a takové vlahé ráno.
Nejraději bych se psem vyrazil někam ven do lesa.
Zapínám si v pokojíku rádio na kterém je naladěna stanice "Hvězda" vysílající právě zprávy.
Už je půl sedmé!
,,Kurva!" říkám si v duchu, nejraději bych se na to vyprdl !
Z rádia se line hlas moderátora "v celé Československé socialistické republice během dneška proběhnou odvody branců do Československé lidové armády. Branci budou v ČSLA plnit náročné bojové úkoly při obraně socialistické vlasti"
,,tak to určitě, celej na křivo ty venco!" říkám si duchu.
Rádio vypínám a není mě zrovna moc dobře po těle.
Opět se otvírají dveře
,Ježiš marjá ty jseš ještě v trenkách, vždyť už je tři čtvrtě na sedm! Tak to jsem zvědav jak chceš ten autobus do Pečíbeřtice na odvody stihnout ?!" hartusí otec.
,,Nijak!" odsekávám ,,do "prdele" kde mám "kurva" zase ty kalhoty!" to už začínám být pořádně naštvaný!
Otec jako by to vycítil, začal couvat ven z pokoje
,,no jak myslíš, já za to nebudu popotahovanej, když tam nepřijdeš !"
Už bych si asi opravdu měl pohnout abych to stihl, stejně bych tomu neušel
Asi bych si měl ještě umýt "šulina" ?! Kluci co už mají po vojně, včera u piva říkali, že u odvodu prý prohlížejí i "šulina" a dokonce se dívají i do "zadku"!
Ale co, kašlu na to! Já se nikomu do zadku dívat nebudu a komu se ten můj nebude líbit, ať si ten svůj políbí!
Konečně na poslední chvíli docházím na zastávku autobusu,která je hned u obchodu. Ale brzo zjišťuji, že brzo ještě není tak brzo, abych se vyhnul poťouchlým dotazům důchodců, tedy hlavně důchodkyň čekajících na příjezd chleba.
Jako první mě podrobila výslechu babka Vašičková
,,tak co Karle, jedeš se podívat do Pečíbeřtic?"
Nemám náladu na zbytečné tlachání a tak osekávám ,,já bych nejel ale musím."
,,Aha vždyť ty vlastně jedeš na ty vodvody, že jó!" trklo babku Vašičkovou
Z dalšího výslechu mě vysvobozuje přijíždějící autobus sedám si hned za řidiče a nemám z té jízdy pra nic dobrý pocit. Přijíždíme na autobusové nádraží v Pečíbeřtici, vystupuji z autobusu
Mám ještě čas, tak jdu do bufáču na něco ke snědku. Ráno jsem se totiž nestačil nasnídat
Otvírám dveře bufetu a hned dostávám lepší náladu.
V bufetu už jsou kluci z vedlejší vesnice, Josef, Petr a Zdenek, kteří jdou taky k odvodu a se kterýma jsem včera dopodrobna asi do půlnoci probíral co budeme po odvodech páchat.
S velkou úlevou, že už v tom nejsem sám, mám hubu od uch k uchu a hulákám ,,nazdar kluci! teda to bych nečekal,že už tady budete!"
Josef zvedá ruku na pozdrav a zvesela praví, ,,tak co Karle půjdeme tam nebo se na to vyserem ! "
"No já nevím a co myslíte vy kluci?" ptám se Petra a Zdenka
Zdenek který už má upito půl piva, začíná po včerejšku chytat decentní drbku,zahlaholí...., ,, hele kluci mi tam půjdeme!, mi totiž nejsme žádny "sračky"ale potom to rozjedeme! To se bude dít vůle Páně, až budou všichni čumět!"
A tak si všichni svorně přitakáváme,objednáváme pivo s rundu rumu, protože v rumu je pravda a pravda se musí ukázat!
Právě v tu dobu jsem začal mít podezření, že den mého odvodu do ČSLA bude pro mne asi nezapomenutelný!
Je půl deváté máme dopité pivo a rundu rumu
"Hele kluci pojďte odbudeme si to!Potom nakoupíme kořalku a roztočíme to !" dává do hlasu Zdenek.
Nikomu se nám ale do toho nechce protože už máme trochu "naváto"
Přece jenom platíme a odcházíme s úsměvy na rtech do Pečíbeřtického "Klubu pracujících" kde se odvody konají. Stoupáme po schodech do prvního patra a jak se tak blížíme k sálu kde se odvody konají, dochází nám najednou humor.Ten nám odejde úplně když Josef odevře dveře a jako první vstoupí do sálu, přehlédne ho….., a poté praví jediné co se na to dá říct
,,no kurva!"
Po levé straně sálu je řada stolů, za každým stolem sedí jeden zapisovatel, vedle stolu stojí člověk v bílém plášti pamatující první světovou válku, pravděpodobně doktor "důchodce", tímto si přivydělávající. Před stoly se pohybují, na začátku řady ještě oblečení nastávající "Branci", aby postupujíc směrem ke konci řady stolů, odkládali při různých prohlídkách své svršky. Na konci řady stolů, kde už jsou nastávající branci úplně nazí, nejsou zapisovatelé ale zapisovatelky! Ženy věkem tak kolem padesáti let.
,,Ty vole, dívej támhle dozadu na konec sálu, to je teda síla !" strká do mě Zdenek
A taky, že jo!
Při pohledu do těch míst jsem užasnul!
U posledního stolu stojí doktor před úplně nahým nastávajícím brancem.
,,Tak soudruhu a teď si stáhněte "předkožku" přes "žalud" abych se vám tam mohl podívat jestli tam nemáte tvaroh.,tak a teď se otočte, předkloňte se a roztáhněte si půlky !" Toto vyšetření se zjevným zájmem pozoruje z poza stolu zapisovatelka!
Užasle se dívám na zapisovatelku na konci sálu, která soustředěně sleduje brancovu okrasu mužství a jeho roztaženou "zadnici"
"Tý vole, tak na tohle jsme si měli dát těch rumů aspoň pět! " ,,A já jsem si ještě ke všemu ráno neumyl "prdel" ! Já jsem nevěřil, že by to byla pravda, že se nám budou opravdu dívat i do prdele!!"
To už se na konec sálu dívá i Josef ,,ty vole ta rachejtle co zapisuje u toho zadního stolu, by toho kluka nejraději vojela!"
,,Ty Josef běž jí to udělat, ať už tam neotravuje až příjdem na řadu!"probral se Petr z toho bizardního pohledu a zavrtal si do Josefa
,,Tak co tady čumíte a nejdete dál..!" probírá nás z úžasu člověk v zeleném hábitu,tehdy nám ještě neznámé hodnosti
"Tak kluci já jdu první" odhodlá se Petr a postupuje směrem k soudružce zapisovatelce u posledního stolu na konci sálu
"Tak další" houkne zapisovatel u prvního stolu a přicházím na řadu i já
,,Vaše předvoláni" chce po mě zapisovatel
Podávám mu je
,,Jmenujete se Karel Jadrný?"
,,ano" odpovídám zapisovateli na otázku
,,Dejte mi váš občanský průkaz" občanku odevzdávám zapisovateli, který si něco zapisuje do papírů
"Soudruhu postupte si k dalšímu stolu" praví zapisovatel a já poslušně přecházím k dalšímu stolu
,,Tak soudruhu co jste prodělal za nemoci?"
"No já jsem .., celkem žádné závažné nemoci neprodělal.Akorát jsem měl komplikovanou angínu ze které vznikly komplikace s následným zánětem srdečního svalu a proto jsem byl dlouhodobě léčen na angínou "pectoris". Jsem na jedno oko slepý, protože mám těžkou tupozrakost. Mám jedno "varle" níž než to druhé! Špatně srostlou komplikovanou zlomeninu pravé ruky,no a to by asi tak bylo všechno"
,,No poslouchejte soudruhu vy jste zralý na modrou" zcela vážně praví doktor, ač se jaksi divně uculuje a posílá mě k dalšímu stolu
A tak se pomalu přes dotazy, zda jsem byl trestán,nebo někdo z mé rodiny, jestli jsem ženatý, kde pracuji, kde bydlím apod., dostávám až k poslednímu stolu. Cha, jak to na ně krásně hraji! Podle toho jak se tváří, modrá mě nemine! Jenom si v duchu říkám, jestli to trochu s těma mejma nemocema moc nepřeháním?.., ale hned to zavrhuji
Tak a už je to tady a já stojím u posledního stolu v hubě mám jako v polepšovně, raní pivo a rum už ze mě vyprchal a to zrovna teď, když bych potřeboval alkoholovou oporu!
,,Soudruhu odvedenče..!" sakra jak mě to ta "pinda" řekla ...? prý odvedenče! To vypadá jako bych už byl odveden, nebo co? Dál přemýšlím jak to zapisovatelka myslela?
,,Člověče, tak už si konečně odložte!" ozývá se už netrpělivě doktor
Ač se mi nechce, sundávám veškeré oblečení..,
"Ponožky nemusíte!" upozorňuje mě zapisovatelka, která sleduje můj "branecký striptýz"
,,Nějaké pohlavní choroby jste neprodělal? člověče pojďte blíž!" S těmito slovy si mě doktor přitahuje blíž k sobě. Sahá po mé okrase a stahuje mi předkožku přes žalud
Cítím se dost trapně, jak na mě ta stará "gréca" zapisovatelka civí
"Otočte se a předkloňte se..! " dostávám nový povel od doktora
Fakt je to pravda! Otáčím se svým pozadím k doktorovi. Tak oni kluci opravdu nelhali, on se mi asi fakt chce dívat do "prdele"! S těmito myšlenkami se předkláním a čekám co bude dít?
,,Roztáhněte půlky!"
Poslušně plním příkaz doktora, s touhou, abych tu potupu už měl za sebou!Po prozkoumání mé zadnice doktorovým prstem, zapisovatelka zašveholí,tak to vidíte a máte to za sebou!
,,Můžete se obléci!" praví doktor
Zatím co se oblékám, doktor píše něco do karty kterou si nosím při tom "tahu" s sebou
,,Počkejte si v předsálí, než vás zavoláme a sdělíme vám, jestli jste byl odveden!"
Po těchto slovech zapisovatelky odcházím od posledního stolu do předsálí, kde už na mne čekají Josef, Petr a Zdenek
,,Tak co vole .....? Seš z toho nějakej vedle! Viď Zdenku?" má ze mě srandu Josef
Samozřejmě Zdenek si přisadí ,,tak co prohlídla Ti ho? Nestoupl Ti? To víš zelený "paka" !"
,,A co nás teprve čeká jestli nás odvedou! Podle toho co jsem slyšel, nějaká veřejná prohlídka zadku je proti tomu úplný "hovno"! "dodává Petr
Je vidět, že už to mají za sebou delší dobu, protože jim viditelně otrnulo
Chvíli se bavíme o tom, jací jsou "zelený gumy" debilní "paka" a o těch starých "rachejtlých", které by si asi ještě "hrkly" ale už na ně, podle slov Josefa, nikdo nechce vlézt, tak se aspoň dají naverbovat k odvodům jako zapisovatelky, aby mohli nastávajícím "obráncům vlasti" čučet do "prdele". "Podle čeho je asi vybírají ?" přemýšlí Petr nahlas a vrtá mu hlavou, jak se asi k té funkci dostaly?
Z dlouhé chvíle takhle kecáme, když v tom jedna ze zapisovatelek zavolá ,,přijde za mnou, soudruh odvedenec" a zazní moje jméno
,,Soudruh odvedenec", zazní Zdenkovo jméno
,,Soudruh odvedenec", zazní Josefovo jméno
,,Soudruh ", zazní jméno Petra.
Ale jak to, že u Petra jenom soudruh a ne soudruh odvedenec, zavrtá mi hlavou?
Přicházíme k zapisovatelce
Jako první jí hlásím své jméno
,,tak soudruhu Jadrný, gratuluji vám k Vašemu úspěšnému absolvování odvodu. Zároveň blahopřeji k tomu, že budete moci vykonat,i když s jistým omezeními, vaši nejčestnější povinnost,obranu Československé Socialistické republiky. Od této chvíle jste u "OVS" veden jako branec před nástupem na "ZVS". Vyjádření vám přijde poštou, gratuluji vám!" S těmito slovy mi zapisovatelka předává jakýsi papír.
Tupě na zapisovatelku "čumím" a nejsem schopen slova, beru od ní papíry a v duchu si říkám, "kurva fix" no to je v "prdeli".Tak jsem je krmil kecama, roztahoval před nima prdel a stejně to bylo na nic! No doufám, že aspoň to omezení bude pravda!?
U Zdenka a Josefa je postup skoro stejný,akorát,že nejsou "omezení" jako já ale vykulený jsou stejně! Už z nich nejde ani prd, natož nějaké vtipné slovo.
Ale u Petra je to jiné !
,, Vás jsme soudruhu bohužel, pro váš zdravotní stav nemohli odvést a proto máte na rok odklad"
Vidím jak Petrova očička zazářila úsměvem a s úšklebkem si v duchu říká, tak a teď mi polibte "prdel"!!!
,,Soudruzi, na památku vašeho odvodu jsou pro vás v předsálí připraveny kytičky se stuhami "pronáší k nám zapisovatelka. Pomalu a sklesle odcházíme z předsálí Pečíbeřtického "Klubu pracujících"
V předsálí dostává každý odvedený branec dvě kytičky se stuhami které si připne na pravou a levou stranu svého hrudi. Každý kdo dostal odklad, dostává jednu kytičku se stuhou, kterou si připne na levou stranu hrudi.
II.
Modrá unikla
Vycházíme z Pečíbeřtického "Klubu pracujících" na ulici. Ještě ráno by jsme nevěřili, že nás odvody dokáží tak zničit. Čumíme na ulici na lidi a nevíme jaksi co dál a nejde z nás ani prd, dokonce ani z Petra, kterému asi došlo, že když má odklad, můžou ho odvést třeba za rok a potom, oproti nám, kdy mi už budeme mít rok vojny odkroucený, on bude teprve nastupovat. Ještě ke všemu má jenom jednu pentlia každej pozná že je "kripl"
Najednou,jako blesk z čistého nebe nás probírá Josef ,,táááák "Kurva", ještě tam přece nejdeme.!" Zařve
Lidé se otáčí a jaksi s pochopením nám dávají němě za pravdu, protože asi ví, proč a z jakých důvodů tam tak tupě civíme
,,Do "prdele" a víš že jo",! kde je ještě vojna a kde jsme mi!? " ,,Jdeme nakoupit kořalku a rozjedeme to! Ať se děje vůle Páně" už zvesela se přidává Zdenek
,,Jo co má shořet ať shoří! Tu vašu kravu ve stodole už stejně nikdo nezachrání"přidává Josef a ten když něco takového řekne, tak to teda bude stát za to! Děj se vůle páně !
A že to stálo za to, to tedy stálo!
Tak to aspoň zapijeme
No a vůle páně se odehrávala asi takto
: Na zapití zážitků a šoku z absolvování odvodu bylo nakoupeno
-2l rumu
-2l vodky
-0,7l bechera
-0,5l zelené
Dále bylo vypito nezjištěné množství piva, není možné věrohodně doložit, pravděpodobně v průměru na každého 5 piv
Při absolvování trasy vůle páně bylo navštíveno postupně
- 3 samoobsluhy kdy pouze v jedné nám neodmítli přes zákaz prodeje většího množství alkoholu z důvodů konání odvodů prodat takové množství alkoholu jaké jsme požadovali
-jeden fotograf který z nás měl náramnou radost,jelikož po našem příchodu mu odešli všichni před námi na foto čekající zákazníci
Dále bylo navštíveno restaurační zařízení v pořadí
-hotel Slavie
-restaurace "Dělnický dům"
"U špinavého cecka"
" U Podlipnů"
"U Pacholka" a hospoda v obci Vodohíně
Při absolvování trasy došlo k
nabídnutí přípitku každému koho jsme potkali, inzultování jednoho příslušníka VB v civilu jelikož jsme se mu jevili příliš opilí,odmítnutí obsloužení v jedné restauraci z důvodu naší opilosti,políbení nezjištěného počtu dívek a žen všech věkových kategorií (pravděpodobně i starších dam) a jednoho psa
K způsobení zpoždění jednoho motorového vlaku,pozvracení záchodů ve vlaku,v hospodě u Pacholka a také k pozvracení Josefových kalhot
Byl také poškozen jeden traktor zn. Zetor 6911 spolu s vraty garáže JZD Vryhorv a to tak, že jsme se potkali s řidičem traktoru v hospodě ve Vodohíních, kde byl na pivě a posléze i na odvedenecké kořalce.Shodou okolností byla ve Vodohíních konečná naší trasy a v hospodě závěrečná, takže traktorista se rozhodl, že musíme ještě na kořalku k němu domů.
Svorně jsme se nasoukali do traktoru a vyrazili cestou k domovu "lumpáckou stezkou". Lumpácká stezka se říkalo tajné "stezce" na zapřenou.Traktor byl řízen společnými silami a to tak, že volant a přidáváni plynu měl na starost traktorista, řazení a případné brždění (při té jízdě nebylo použito) spolujezdec sedící na pravé straně, no a navigaci a vymačkávání spojky spolujezdec po levé straně.
Traktor parkoval traktorista v garáži JZD postavené pod kopcem naproti jeho domu.
Měl naučenu takovou fintu, že když byl na pivě na zapřenou kvůli manželce, nechával vrata garáže otevřené tak, aby mohl při návratu z hospody sjet bez motoru a světel svižně z kopce a nepozorován neslyšně zaparkovat do garáže
Bohužel ten den byla vrata z nějakého důvodu zavřená!
Na to, že jsou vrata zavřená jsme přišli při zhasnutých světlech asi tak dva metry před nimi, kdy už se nedalo dělat vůbec nic! A protože selhala koordinace v řízení traktoru stačil traktorista akorát zařvat ,,"kurva" která "piča" tu garáž zavřela!? "
Potom už následoval jenom strašný rachot, traktor drtil vrata garáže tak, až je vyvalil i s futry a v první chvíli to vypadalo tak, že snad spadne celá budova v níž je garáž umístěna. Byl to takový rachot, že byl slyšet po celé vsi!
V hromadách prachu jsme se jeden po druhém vymátožili z traktoru a po ohledání škod a zjištění, že nikdo z nás není, ani mrtev, ani zchromlý, dokonce ani zraněn a že štěstěna opět stála při nás, protože jak řekl traktorista člověku dobrému se nic nemůže stát! No a ač opilý, byli jsme si vědomi toho,že jsme zase provedli velký průser, jsme se raději rozešli domů
Tak skončil den mého odvodu do armády který byl nezapomenutelný a rád na něj vzpomínám.
Hupky domů