Zavražděn civil

Osprchovaní a ostříháni jsme odvedeni na rotu, každý ke své posteli. Na posteli je nachystáno hrozně moc věcí o kterých nemám ani páru na co můžou být.
Přichází voják který má přes prsa jakési patrony na šňůře a pravý ,,každý má na posteli "soustavu" věcí a prádla kterou uloží podle návodu přiloženého, do své skříňky u postele, prádlo srovnáte do komínků, které budou mít takové hrany,že když na ně šáhnu říznu se o ně! Tady se pozná kdo je maminčin mazlíček!"
,,A co to jsou komínky?" padne dotaz
,,Á, a už tady jednoho máme, zrovna odpadl mamce od bradavky, že jo!?
Kdo je tak těžce nepřipravenej a neví, když jde na vojnu, co jsou to komínky, zeptá se tady přítomných bývalých zobáků! Jo a ještě pro toho kdo to nezná co je ta zelená věc s těma krátkejma nohavicema, tak to jsou pravý slušivý vojenský trenky, vy paka!Jo a obléká se to pod kalhoty!" Odchází se smíchem voják, očividně spokojen, jaký to vypotil vtip.
Pomalu začínám ukládat věci na mé posteli do skříňky a dělá mi to problémy, věcí se mi zdá moc a skříňka hrozně malá.
,,Já jsem Pavel a ty " ptá se mě kluk který nastupoval na vojnu čtvrt roku před námi. "Já jsem Karel" odpovídám.
,,Hele dej si to tam pořádně ať to máš všechno v komíncích, nebo ti to večer mazáci při kontrole vyhází! "Dostávám od něj radu kterou beru vážně, protože už ví, jak to na vojně chodí.
Nechápavě se na něj dívám a přemýšlím ,jestli se ho mám zeptat, co to vlastně ty "komínky" jsou, abych třeba zase nevypadal jako maminčin mazánek.
,,Do komínků to musíš složit tak, aby všechno prádlo mělo hrany jako krabice a bylo srovnaný do jedný roviny hezky nad sebou" Vyřešil to za mě Pavel.Na ukázku mi složil kalhoty od pyžama do komínku.
Na posteli mám i nějaké konzervy ale na jídlo nemám ani pomyšlení a stejně nevím, jestli vůbec v tuhle dobu můžu jíst.
,,Tohle je studená strava a raději si nechávej jednu konzervu v zásobě, protože když se mazáci vrátí z vycházky mají většinou hlad!,"dostávám další radu.
Už mám všechny věci srovnané ve skříňce a už trochu klidnější se dávám do řeči s Pavlem.Dostávám od něj další rady, které se mě potom dost hodily. No, ono to snad nebude tak hrozný, pomyslím si, ale to ještě netuším jak se mýlím!
Díky vydatné Pavlovi pomoci už mám všechny ty kraviny co jsem měl na posteli složeny a uklizeny a až teď mám trochu času rozhlédnout se kolem sebe
Jsme v místnosti odhaduji to tak 6x3 metry po obou stranách místnosti jsou železné patrové postele.Jsou mezi nimi minimální rozestupy - titěrná ulička.
Přemýšlím jak se sem vtiskne 6 lidí,vlastně lidí ....... vojáků, až půjdou spát?
Myšlenky mě skáčou z jedné na druhou ...... co doma?, jak to tady vůbec přežiji......, kurva jak se mi stýská, je to divný pocit, který jsem doposud npoznal.
A nebo,že by to byl strach ?
Jo, je to směsice pocitů odloučení od blízkých, strachu z neznámého a musím se přiznat i strachu o ten svůj život.
Je to docela šok, hlava mi to nebere a je mi hrozně .......
"To čumíš co " vytrhne mě z mého děsu Pavel a dává mi další radu
,,Musíš si dávat bacha na to co říkáš a taky musíš znát číslo mazáků"
,,číslo čeho?"ptám se Pavla a vůbec netuším o čem je řeč.
,,No přece jejich číslo, mazáků" dostávám odpověď která mi stejně nic neříká.
,,Oni jsou nějak očíslovaní ?" ptám se znova.
Na Pavlovi už je vidět, že si myslí, že jsem asi zvlášť natvrdlej kousek a dává se do smíchu až mu lezou oči z důlků.
,,Tak to se některého z nich zeptej a uvidíš co se potom bude dít!"
,,Ty Pavle tak mě to prosím tě řekni" žadoním na Pavlovi odpověď.
,,No to je přece jejich číslo za kolik to mají do civilu" konečně dostávám odpověď.
,,A za kolik to vlastně mají?"
,,Za málo" dostávám odpověď a stejně nevím zase nic.
Na chodbě se ozývá ostrý zvuk píšťalky ,,nástup na večeři".
Starší vojáci ne už zobáci, protože zobáci jsme teď mi se zvedají ze svých postelí a jdou ke svým skříňkám na chodbě.
Nevíme co máme dělat, jdeme taky na chodbu a také si stoupáme ke svým skříňkám.
,,Draci teď si vezmete pytlíky s příborem a půjde se na zob" říká nám člověk který je dozorčí roty, což vím taky od Pavla. Scházíme z druhého patra před budovu kde teď bude náš nový domov.
,,Pozoóóór!!!, na můj povel v trojstup nastoupit!" zařve dozorčí roty. Jakýsi chuml lidí se dává dohromady a řadí se do řad.
,,V prvoóóó v bok! Pochooo déééém vchod!"
Trojřad se dá do pohybu no vlastně jeho první část, kde jsou mazáci a vojáci přece jenom déle sloužící. Né tak mi zobáci, mi zůstáváme stát, protože tenhle povel nám tenkrát vůbec neříkal a tak jsme ani nevěděli co máme dělat.
,,Tak kurva draci vy nepůjde na bigus nebo co ?"
,,Hele bigus další nové slovo" šťouchá mě hastroš vedle mne do lokte.
Dáváme se zmateně do pohybu směrem do předu a protože přední řady s mazákama se mezi tím zase zastavily, narážíme do nich a máme z toho dost velkou legraci.
Né tak mazáci, protože těm se to očividně nelíbilo! ,,To snad ani není možný, takový tupce jsme tady ještě neměli! "
Takovým divným pochodem se dobelháme směrem k jídelně.
,,Na můj povéééél zastavit stát!" zní další povel dozorčího roty.
Mazáci zašlajfují na dvě doby skoro na fleku.Né tak zobáci, ti to hrnou dál a to tak,že sílou setrvačnosti tlačí mazáky před sebou na schody jídelny, až jeden z mazáků klopýtne o schod vedoucí do jídelny a padá! Zvedá se a řve, že takový "kurvy" tupý ještě neviděl a jeho pohled už by sám od sebe zabíjel, natož potom, kdyby měl v ruce samopal! ,,Do psej matěry a kočičej strygi, vy vtáci pojebaný, vy stě němali branecký kurz, či čo?,ž e tu robýtě také kokociny vy chuji?"
Přiznám se, že tuhle řeč v tomhle nářečí jsem slyšel poprvé a zarazilo mě, co tím bylo vůbec řečeno. Ale potom jsem se neudržel a začal jsem se smát a to byl můj první omyl!
,,Čo se řehoceš ty pasgůr!"
Okamžitě přestávám ale naopak po téhle divné slovenštině se začínají řechtat všichni ostatní zobáci.A protože na dav se nedá jaksi moc působit, upadám v nemilost já, jako první původce tohoto výsměšného a potupného řehotu. Tak a hned druhý den si mě "oblíbil" jeden z mazáků. A byl to hodně velkej blbec z východu Slovenska!
Hupky domů