Slovo úvodem
Děj tohoto příběhu zapadá do let 1984 -1986,do země, zvané "Česko Slovenská Socialistická Republika ČSSR" , kde vládla vláda jedné strany, jejíž členové "komunisté" měli a museli mít kořeny v jedné velké politické straně která nesla název, " Komunistická strana Československa-KSČ"
Tato strana byla v ČSSR stranou jedinou, jelikož lid této země (za podpory lidových milicí) tehdy při volbách žádnou jinou stranu "nechtěl volit".Také to byl důvod proč komunisté žádnou jinou stranu nepovolili.A tak dostávala tato strana vždy sto procent volebních hlasů.
V té době, v té zemi bylo laciné mléko,chléb a pivo,nedostával se toaletní papír,dámské vložky a barevné televizory, na které se stávaly u obchodů dlouhé fronty.
Mladí lidé hojně vstupovali do svazku manželského aby mohli zplodit hodně potomků, protože kdo budoval rodinu, budoval stát!
V hospodách se šuškaly "protistátní" vtipy, jak je pojmenovaly komunisté, protože to byli vtipy právě o nich.Umělci, než emigrovali za západní hranici, zde pěli písně o zemi kde ceny jsou stálý a lidi se maj.
A právě na západ od této země číhalo na ni největší nebezpečí !
Tam totiž harašil zbraněmi "krvelačný kapitalista Americký imperialista"
Na krvelačného kapitalistu však tato země byla připravena !
Její armáda - Československá Lidová Armáda, ČSLA, byla totiž připravena k obraně socialistické vlasti.
Ve skutečnosti však to byla armáda nedobrovolně povinně odvedených Československých mladých mužů "branců" na dva roky nejčestnější služby v jejich životě.
"Branci" by ale byli nejraději všude jinde, jen ne v armádě!
Veleli jim lidé "Lampasáci" řídící se heslem : co je nemožné bude možné,aby možné bylo nemožné a přesně naopak!
Protože, když je listí málo zelené, natře se zelenou barvou aby bylo zelenější, což se také na vojně běžně dělalo - ale nutno dodat, že ne všichni "Lampasáci takový byli.
Jelikož jsem měl právě v těch letech ten správný věk na odvod do armády, jak se tehdy říkalo na "vojnu", byl jsem na vojnu odveden a dva roky si na vojně v ČSLA odsloužil.
Byly to dva roky plné absurdních i bizarních zážitků,dva roky plné odloučení, ponížení, vzteku, bolesti,zrady a smutku.
Naopak proti tomu také plné kamarádství,poznání,krásných chvilek soudržnosti,krásy shledání po odloučení, očekávání, opilství a oplzlosti.
Služba v ČSLA, to co se tam dělo, je opravdu neopakovatelná a myslím si, že stojí za to si to připomenout!
A tak Vám předkládám příběh o mém "nedobrovolném" působení v ČSLA v letech 1984 až 1986. Události v tomto příběhu jsem sepsal tak, jak se opravdu staly a to i s jejich jadrností a otevřeností.
Pravda některé události v tomto příběhu jsou popisovány asi trochu jadrně ale bylo by je škoda vynechávat, protože tak to prostě bylo!
Hupky domů