VYVESTĚ ČERVENÝ LAMPÁŠIK
I.
Vymazání mozků
Sůdruhovja prišli stě vykonať svoju nejčestnějšů povinosť vo vašom životě! Verím, že si ju vykonátě čestně a zodpovedně! Mnohé vaše návyky z civila budětě museť po čas základnej vojenské prezentácie zabudnůť!" Sůdruhovja ja pevně verím,že spoločně vykonáme dobrů robotu a budětě sa chovať tak, aby zme nemuseli vyvesiť červený lampášik ako znamení, že táto rota je rota opilcov zlodějov a kuriev!"
Po první bezesné noci v kasárnách stojíme nastoupeni na buzeráku naproti tribuně s velkou červenou hvězdou a posloucháme řeč člověka který, podle jeho červeného ksichtu vypadá, jako by červený lampášik mohl vyvesiť klidně hned!
,,Kurva taky tě tak tlačí ty zasraný kanady!"
,,Mě jsou docela akorát" odpovídám na dotaz vedle mě stojícímu člověku oblečenému jako hastroš. Ne, že by měl horší mundůr jako mi ostatní ale jaksi to na něm vlálo a co nevlálo to mu bylo zase malé.
A to byl první člověk se kterým jsem se v kasárnách spřátelil. Máme postel vedle sebe a zdá se mi docela rozumný.A hlavně je taky z Moravy.
,,Velitělja, veltě nástup k denému zamestnaniu!" s těmito slovy odchází velitel útvaru, major Koprivný z tribuny
,,Četo na můj povel pozor, vpravóóóóó v bok" ozývá se ze všech koutů placu na kterém jsme nastoupení a mi houby víme, co po nás vůbec ty povely štěkající paka cttějí.
Tak a jeto ...! jsme tady natvrdo zavřeni.V tu chvíly to v našich hlavách vypadá tak, že se nám honí hlavou - no odtud už se v životě nedostanem ...... marnost

II.
Život bez života

Tak takhle nějak jsem prožíval začátek vojančeni a pomalu se, přes denní život vojáka zobáka, který obnášel budíček v 6 hodin, potom ranní rozcvičku, ze kterých jsem ze začátku zvracel, protože to byl dost "záhul", kdy se běželo kolečko okolo "cintorína" tak jeden kilometr, prokládané zastávkama na kliky, nikdy ne míň než 50 kliků a na dřepy nikdy ne míň než 200 dřepů.To bylo dobré, to se člověk podíval alespoň ven z kasáren.Potom doběh zpět do kasáren kde rozcvička pokračovala chůzí v dřepu tzv. kačáky, to když měl člověk(vlastně voják) pěkně napumpovanou krev v žilách z toho běhu, taky dobrá pakárna a navrch na konec rozcvičky, "kačáky" do schodů do prvního patra kde jsme měli ložnici. No myslím,že za takovou průpravu by se nemusel stydět ani vrcholový sportovec. Ze začátku to mé tělo nestíhalo vstřebat a několikrát jsem z toho doslova zvracel, startky šly z těla ven, protože.............., no dost záhul!
Po rozcvičce rychlá ranní hygiena, snídaně a ve všední den nástup na denní zaměstnání, tj. pořadová cvičení, škola a výcvik s tématikou RTZ techniky, šprtání o prostředcích a taktice řízení létání, tam byly dobré hlavně přestávky to se dalo kouřit a taky se hojně kouřilo.
Poté oběd a do tří hodin zase studium,tentokrát "samo".
Pak následovalo osobní volno,které ale pokud voják neměl vycházku, nikdy osobní nebylo.
Když se poštěstila vycházka, která však byla podmíněna mimo jiné i perfektně vyčištěnými kanadami,pořádkem v osobních věcech,to je, prádlo srovnané do komínků,čistý pytlík na příbor,perfektně ustlanou betlí a hlavně dobrou náladou mazáků, šlo se většinou do lidového domu na smažák, zaplavat si a kouknout se po ženských, které většinou s vojáky nic nechtěly mít,do městských lázní.
Když vycházka nebyla,měl voják aspoň chvilku volno na přečtení nebo napsání dopisu domů a při "extrémně" dobré náladě mazáků se voják zobák někdy i podíval na televizi.
Poté taková zvláštní činnost, čistění kanad. Kdo byl na vojně ví, proč zvláštní.To praktikovali někteří z mazáků, a bylo to čistění kanad na čas,kdy voják musel stihnout nakrémovat a vyleštit kanady do takového lesku, že musely být jako zrcadlo.
Používaly se na to různé triky, např. zapalování krému na boty (leštidla) aby krém byl tekutý a tím i dobře roztíratelný.Tomu kdo nestíhal stanovený čas a přišel poslední na kontrolu vyčištěných kanad, udělil většinou mazák který kontrolu dělal nějakou tu službu buď v kuchyni,ve stráži a nebo škrábání brambor a takové podobné vym....!

III.
Život nenormální(Služby)

Tak a to se dostávám ke službám o kterých ale až dál, protože to byla činnost u které to stojí za to, víc se rozepsat ale před tím ještě .......
po čistění kanad rajóny,úklid světnic mužstva a nástup na večeři.
Po večeři kouřová s chvilkou volna.Televizní noviny, které se nesměly nikdy vynechat.Kontrola uložení a čistoty osobních věcí,osobní hygiena s přípravou na večerku.
V devět hodin večerka.
No a v noci¨po večerce ..........?
Někdo spánek, někdo myšlenky na domov, někdo zase myšlenky na milou nebo manželku doma nezřídka spojené s onanií do kapesníku, aby nebyly fleky na prostěradle.Někdo zase pláč, také do kapesníku to aby nebylo slyšet štkání.
O víkendech se denní režim lišil pouze tím,že v sobotu byly velké rajóny, kde se uklízelo naprosto všechno od umývání oken až po pastování podlah
Neděle, ta byla přece jenom trochu veselejší, kdy bylo víc televize a volna pro osobní potřeby. Přeprání si ponožek a již zmíněných kapesníků a tak.
A co ty služby .......
Nejhorší služba byla v kuchyni a škrábání brambor, lepší už to bylo ve stráží a vůbec nejlepší byla služba na bráně ale po pořádku.
Služba v kuchyni obnášela budíček již ve čtyři ráno a byla to podle mě vůbec nejhorší služba, spočívající ve škrabání brambor, umívání nádobí a podlah,čištění kotlů,odvážení zbytků a takové ojebovačky. V Prostějově vařili kuchaři typu, traktorista ze Znojma, který se jmenoval Buchta, Instalatér ze Zvolena Igor, automechanik Jarda z Kladna a nad tím vším bděl jeden jediný kuchař povoláním, Pepa z Kraslic. Z této služby mě osobně utkvěl v paměti hlavně traktorista kuchař Buchta a jeho kousky.
To když se mu čaj pro lampasáky zdál moc světlý, rozhodl se ho ztmavit jeho oblíbenou metodou a to metodou koštětovou. Nechal si podat to nejšpinavější koště,kterým se zametala podlaha ve varně. Kdo byl někdy na vojně za komunisty v kuchyni ví, jak takové koště vypadá, no málo kde se takový humus nacházel.
Tím nejšpinavějším koštětem ze kterého kapala špína, ten čaj pěkně zamíchal, až se na něm udělala mastná kola a opravdu dost ztmavl.
U něj ztmavit čaj lampasákům prostě nebyl problém.
A to nebyl jediný jeho kousek,když nebudu brát v úvahu házení talířů po zobácích.Vzpomínám si ještě na jeden jeho oblíbený.
Když se dovezla vajíčka na vaření,které se vařily i se železnými přepravkami ve kterých byly skladovány, byly mezi platy vajíček zalezlé myši. Některé byly pěkné kousky.To vždycky Buchta při rozebírání plat s vajíčky číhal na tu svou myšku a když jí chytil začalo mučení.
Dal jí do takové velké otočné díže na míchání těsta, přidal jí tam trošku vody aby si myška zaplavala a asi aby se nenudila, museli zobáci na službě s tou díží točit. Potom,až byla myš "unavená", protože díž byla hladká a myš se neměla kde zachytit, jí trošku osolil a okořenil život. Až už toho miška měla opravdu dost, přidal Buchta mouku nasadil metly, které se slovy, ,,aspoň to budou mít ty kurvy lampasáci jako houskové knedlíky" pustil a zadělal lampasákům na knedlíky.
Těsto uhněteno a jeden ze zobáků dostal úkol vybrat z těsta viditelné kousky zbytků z myši a běda jak některý z lampasáků v knedlících nějaký ten kousek myši objevil, to měl ten zobák "UPPDKV" což je v překladu "ÚplněPoPičiDoKonceVojny"!
Když jsem tento postup zadělávání knedlíků viděl poprvé, myslel jsem, že sním ale nesnil jsem, byla to skutečnost !
Tak a teď se vrátím k těm službám.
Stráž v autoparku.To už byla taková lepší služba, protože voják "zobák" nemusel neustále poslouchat nějakého tupana ze zvláštní školy. Sloužilo se 24 hodin a stráže se střídali po dvouhodinových cyklech,dvě hodiny bdění na strážnici,dvě hodiny stráže v autoparku a dvě hodiny spánku.
No, tam se mi dost zamlouvalo střídání stráží na strážním stanovišti a formulace pronášená při výměně stráží která byla: -Strážný: ,,stůj kdo tam" -Velitel stráže: ,,střídání stráže velitel stráže plus strážný" - Strážný: ,,řekni heslo" -Velitel stráže: řekne heslo, které si většinou nikdo nepamatoval a bylo úplně jedno co řekne. -Strážný: pokud v noci velitele stráže nepoznal zavelel ,,nepoznávám osvětli tvář" -Velitel stráže: rozsvítí baterku a svítí si na obličej -Strážný: většinou pozná a dá povolení ke střídání stráži i když většinou poznal leda tak "prd", protože už se nemůže dočkat až půjde na strážnici. A když se člověk uměl dobře "posrat" ve stráži, mohl dostat i opušťák, což se jednomu z vojáků taky stalo a opušťák opravdu dostal. No a zbývá služba na bráně tak ta byla vyloženě dobrá. Střídaly se také dvouhodinové cykly,dvě hodiny bdělost u dozorčího stolku,dvě hodiny stojka u vchodu brány a dvě hodiny odpočinek. A i když mladý voják většinou střídal jen dva cykly a to bdělost a stojku, mohl kouknout tam ven do civilního "sektoru", kde se normálně žilo a sem tam s někým pokecat. Z téhle služby mám k dobru jednu historku která se prý na bráně stala ale já osobně jsem jí nezažil. To když sloužil na "dévéťárně" major "magor" Krupka, chtěl vždy po službě na bráně, aby každé auto které vjede do kasáren celé zkontrolovala třeba i s korbu. Jednou když měl "magor" službu, přijel k bráně kasáren pekař s pečivem do kuchyně.Služba otevřela bránu a chystala se provést kontrolu ale pekař jaksi pospíchal a projel přes bránu bez kontroly. Bohužel k jeho smůle ho uviděl "magor" a nenapadlo ho nic jiného než vytáhnout pistoly a milému pekaři prostřílet kola!Pekař zastavil, na nic nemeškal vyskočil z kabiny a pelášil z kasáren jako když mu jde o život. Pak ještě služba pomocníka dozorčího a dozorčího na rotě.Tak tuhle službu jsem v Prostějově nevykonával i když samozřejmě vím jak to chodilo ale to si nechám až do Mošnova, tam jsem si toho jako pomocník a nebo dozorčí roty prožil docela dost a stálo to za to.
IV.
Život normalizovaný (po přísaze)
Ale před tím jsem ještě vykonal slib lidu,že budu bránit socialistickou vlast,tedy přísahu. Po přísaze jsem se prokousával v poddůstojnickém kurzu, přes dny vyplněné naukou o RTZ letectva, kterou vedli lampasáci a "špagáti". Jedním výjezdem a cvičením zabezpečení letového provozu rozvinutím a zprovozněním prostředků Radio Technického Zabezpečení letectva na záložním letišti, samostudiem a službami, k odjezdu do svého nastávajícího působiště a to má být letiště v Mošnově. Ještě se zmíním o výuce RTZ letectva. Výuku vyučovali vojáci z povolání a špagáti. Špagáti rozuměj absolventi, tedy vysokoškoláci. Výuku vedl i kapitán Kolařík. Tak toho jsem měl rád, protože měl doslova kladný přístup k alkoholu a dobráckou povahu, což dokázal tím,že večer po cvičení na záložním letišti, kdy měl velení, povolil mazákům kořalku a světe div se, sehnali si i holky. Taková dobrota u vojáků z povolání nebyla častým jevem.Nevím sice jak potom probíhala noc, protože jako zobáci jsme k těmto radovánkám neměli přístup ale vzhledem k tomu,že ráno všichni hledali plášť a další svršky kapitána Kolaříka, bylo to asi hodně veselé.On byl i takový "lidový vypravěč" a když měl dobrou náladu a dával k dobru tuto historku. "Hele kluci, řeknu vám co jednou vymysleli vojáci za pičovinu, začal vždycky s vyprávěním kapitán Kolařík "oni se na učebně nudili a tak je nenapadlo nic lepšího než, že na radiostanici naladili nouzový kanál a začali vysílat, že letí na trase mezi Moskvou a Prahou, a že v Moskvě jim asi zapomněli natankovat palivo, protože jim už došlo a začínají jim vynechávat motory" pokračoval dál kapitán "samozřejmě volání zachytili na věži a řídící létáni se ihned opotil, protože někde ve vzduchu je éro a on je nemá nikde na radaru ale volání na tísňovém kanálu nesmí nikdo zneužít a má tu největší prioritu, začal ihned organizovat záchrannou akci a vyhlásil poplach. Vysílající vojáci mezi tím do éteru zahlásili, že situace je už kritická a padají,nechali ve vysílání krátkou pauzu a po tom do éteru zahlásili, kurva šéfe,to byla teda ale prda! Už to tady balíme éro vezeme do šrotu a jdeme na pivo!" Tady vždycky major Kolařík udělal pauzu, aby jeho slova měli ten správný dopad a pokračoval "Hoši kůůůůrva to byl tenkrát ale průůůůser! Samozřejmě ty pitomce zaměřili a Ti šli potom na rok do Sabinova. No do prdele to vám povídám, ne aby vás něco takového napadlo udělat, to bych vám kule utrhnul až za ušima!" i když hrozivě,ale vždycky s šibalským úsměvem zakončil své povídání major Kolařík, kterého jsem pro jeho dobrotivou povahu měl nejraději ze všech vojáků z povolání na Prostějově. Tak plynuly dny vojenského života na které jsem si už pomalu zvykal. Po vykonání poddůstojnických zkoušek nám bylo oznámeno,že poddůstojnický kurz končí a kdo kam budeme odveleni. Tak a teď už víme, kdo kam au kterého útvaru bude po přijímači dál sloužit vlasti a dál plnit svou nejčestnější povinnost.Vím to i já je to Mošnov.
V.
Do neznáma
Jméno tohohle místa mi absolutně nic neříká, no vlastně neříká............ ,,Jo na Mošnově tam je mazácká vojna, tam už to pár zobáků nevydrželo a raději se zastřelilo! To víš tam v té "prdeli" se také není co divit! Počkej ještě na nás budeš vzpomínat, až tam budeš shánět po nocích nějaký ten bigus pro mazáky! Jo, ty vole tam se běžně natírá listí, aby bylo zelenější" Sdělují mi své různé vzkazky mazáci, aby mě trochu potěšily, kam že to pojedu. Samozřejmě jim nevěřím a beru to tak,že mě straší a myslím si, že horší než v Prostějově už to stejně nemůže být! Ale, dost jsem se spletl ! A bylo to horší, a to o dost horší ................
Hupky domů